Sad

Když jsem se probudil,
zvednul se z lehu,
náhle jsem zjistil,
že jsem uprostřed sadu.

Zvláštní stromy,
všechny stejné,
každý čtyři strany
a jsou jakoby kamenné.

Vítr kol zadul,
zadul tím sadem,
však ani nehnul
jediným stromem.

Na každém jméno,
snad majitelé stromů.
Já ucítil chladno,
ne ze země, z hrobů.
 

Nebojte, tohle NENÍ skutečná příhoda. To jsem se jen nechal zase jednou inspirovat. Tentokrát Erbenem. V balady svatední košile "To nejsou kříže, toť můj sad!" A psal jsem to v autobusu, když jsem jel ke kamarádovi, se kterým jsme měli jet další den na čtyři dny na vodu.