Větrný bál

Už zase padají sněhové vločky,
už zase mrznou tam psi a kočky,
a lidé hledají kukly a šály.
A sníh si užívá své větrné bály.
 
Tak zase jednou se něco zbláznilo,
aby v říjnu hustě sněžilo,
říkají mrznoucí staré báby.
A sníh si užívá své větrné bály.
 
Kolem střech vesele létá a tančí,
krovy všech domů s úšklebkem věnčí,
jak by se vločky posměšně smály.
A sníh si užívá své větrné bály.
 
Snad je to předvoj svatého Matina,
všude je už jenom ta bílá pustina,
a léto mizí nenávratně v dáli.
A sníh si užívá své větrné bály.
 
A chladná vlna umlčuje hlasy,
kdekdo se dovolává u Boha spásy,
nikdo naň nevzpomněl než větry vály.
A sníh si užívá své větrné bály.
 
Tak přichází období, ve kterém noc vládne
a jen ten nejsilnější přežít ho zvládne,
už jenom vzpomínáš, jak na slunci jsme stáli.
A sníh si užívá své větrné bály.
 

Fascinovaly mě větrné víry, které hnaly vločky kolem rohů domů a střech. A jak jsem na to koukal, tak mi to nedalo a začal jsem psát...

Dlouhá noc

Dneska jsem zaspal
když kouknul jsem ven
Sníh se tam sypal
Ale včera byl říjen!
 
Zelené stromy,
a bílý svinstvo
obílené domy,
a zmrzlé lidstvo.
 
Tak to nechci
Tak nebude v naší obci
Trpělivost nebudu testovat
 
Půjdu s tím něco dělat
Nebudu se jen koukat
A vyrazím protestovat
---------------------
Tak nazdar na náměstí
 

Tak tohle je snad jasný kousek. Má můza mi mávala zpoza okna, promrzlá na kost. Tak jsem otevřel okno a vpustil si ji do hlavy, aby se trošku ohřála. A tohle mi dala jako poděkování.