Chladná krása

Bývalas nádherná,
tvé křivky ladné.
Teďka jsi zelená
a tvé rty chladné.

Tvé tělo nedýchá,
dávno jsi ztuhla.
Travou hrob zarůstá,
už měsíc ses nehla.

Červíci žerou
tvé tělo krásné.
Když těla zakopou,
hody maj masné.

Co s tebou zemřelou?
Už zbyly jen kosti.
A s holkou novou
mám dostatek radosti

Tak a další vykopávka je tady. Tahle patří, podobně jako "Chuť krve", mezi moje raná díla. Tahle snad vznikla dokonce jen den nebo dva po "Chuti". A kde jsem vzal ten nápad? To tak letěla kolem můza... Ne. Jel jsem v autobuse a koukal bývalé spolužačce do učení literatury. A tam byla zmínka o naturalismu a jejich zálibě v popisu nechutností, jako např. mrtvých. Takže se mi opět začaly v hlavě skládat slova a než jsem dojel do školy, tak jsem měl vymyšlenou báseň. A zapomněl ji. Takže jsem si zkoušel vzpomenout, až jsem to vyplodil jinak, sice taky hezky, ale pořád vím, že nezní tak dobře, jako zněla ta první. Ale alespoň nějaká útěcha je, že jsme k ní přidali i hudbu (až najdu akordy, tak je sem přidám).